Škola a Costa da Caparica:))

Ve škole je to čím dál lepší:))Sice v portugalských hodinách trochu nevíme a co jde, ale už nám začínají učitelé posílat prezentace, aby jsme si je mohli přeložit tak je to čím dál lepší...Nejvíc se bavím se slovákem Petrem:)Prostě v zahraničí jsme jedna rodina se slovákama:))to víme už z Řecka a Německa:)Máme stejný obor a stejné předměty a když to posloucháme a nevíme co to znamená, tak na sebe kouknem a mluví o akciích že jo?:)potom jsem se seznámila s řekyní Argiro, ale zkráceně ji říkáme Argi:))Musela jsem smát, že na to Řecko mám prostě nějaké štětstí nebo co...jedu do Portugalska, abych se nejvíc bavila s řekyní:))bydlí v Atenách...áá opět náhoda...chci se jednou určitě podívat do Atén:))zatím to vypadá na léto 2012:))přijedeš všechno ti ukážu a všude provedu...když jsme se seznámily, tak ji hnedka se smíchem říkám, že Řecko moc dobře znám, že jsem pracovala tři měsíce na Rhodose:))tak se začala smát:))tak je moc krásně...no to je...jednou nám někde řekli ať přijdeme až zejtra a já jsem se zapoměla a říkám to je jak v Řecku, tam to bylo taky zejtra a mysleli za měsíc...tak jsem se chytla za pusu:)Argi se začala hrozně smát a říká to nevadí protože máš pravdu!! Mluvíme s ní anglicky, ale když řešíme s Petrem nějaký problém tak si řeknem aj něco česko-slovensky:))a Argi já vás tak ráda poslouchám jak mluvíme česky, já mám Česko moc ráda. Projela jsem ho celé...Tak jsem zůstala nevěřícně zírat...Začala nám vyprávět, že její babička  a dědeček utekly z Řecka a usadili se překvapivě v Čechách v Krnově(Terezko právě u vás) a její rodiče vyrůstali v Čechách. Oni umí česky, ale Argi už ne ale říká že mají doma blízký vztah k Česku...Když se narodila Argi byli už zpátky v Aténách. Zajímavé jsou ty rodinné příběhy:))teda prej nám něco rozumí ale ne všechno:))Ještě jsme se tak jednou loudali Lidlem a šli jsme kolem brambůrek a Argi se v nich začala přehrabovat a jenom bylo slyšet no no nooo, tak jsem ji tak pozorovala a přemýšlela co asi hledá a v ten moment mi to došlo a volám Oregano chips??:))ona se jenom otočila v očích překvapený výraz:))ty znáš Oregano chips??!!říkám já je miluju lepší jsem snad nejedla prostě řecké oreganové brambůrky...kdo neochutnal nepochopí...a tak říkám že miluju opečenou housku zakápnutou olivovým olejem s oreganem:))a Tzaziky:))tak mi slíbila že mi je udělá:))pravé řecké tzaziky mňam těšíím se:))

Ještě jedna dobrá historka, jedu si tak do školy ráno busem, napůl jsem tak ještě spala. Přistoupí lidi, projde kluk v slunečních brýlích a říká Hello. Tak jsem se chtěla aj otáčet jestli to vážně myslí na mě a koukala jsem na něj asi dost nechápavě, tak říká znovu Hello...tak mě to šrotovalo v hlavě kdo to asi je...a jak je možné že mě zdraví lidi v buse aj v Lisabonu...a on ty jsi mě asi nepoznala co:))to jsem se už chtěla začat smát a odpověděla jsem hello, ale opravdu jsem nevěděla o koho jde:))až si sundal sluneční brýle, tak  mi to došlo, že je to další erasmák od nás ze školy, že máme nějaké stejné hodiny:Dno co by chtěl po ránu...

Tak se konečně dostávám k minulému slibovanému pátku. To bude ještě sranda...už když jsem přijela jsem někde vyčetla že 30. 9. se koná Sunset party na Costa da Caparica, je to jedna z nejhezčích pláži v Lisabonu. Okamžitě jsme se rozhodli, že si to nenecháme ujít...Škola mi končila ve dvě trochu problém, když ve 14:05 odjížděl bus z celkem vzdálené zastávky...Naštěstí ten den naše paní učitelka v 13:20 naznala, že by toho pro dnešek stačilo, tak jsem vyrazila a všechno jsme stihli, jak jsme měli. Byli pro nás zařízené busy zadarmo, jeli jsme po mostě 25.dubna a kolem sochy ježíše krista až na pláž Caparicu...hnedka nás tam začali rozdělovat kdo chce a kdo nechce na surf, první jsem váhala (všichni víme jak jsem šikovná na sport....tatínek taková atlet a dcera...:))ale byl to můj sen, tak jsem si říkala Brůčku běž to aspoň zkusit:))tak jsem se postavila do fronty a čekala na neopren...jeden mi byl přiřazený tak na něj tak koukám a říkám si do toho se mám jako dát jo...ještě se převléct do plavek a šup šup do toho neoprenu...haha to byla dobrá prdel...se mnou tak bylo ještě plno polek tak jsem slyšela komentáře v polštině a hrozně jsme se tam nasmály...nakonec jsme se do toho přece jenom nějak nacpali a zapnuli si to...jedna slečna se do toho dokonce cpala opačně...zip musí být na zádech a ona ho chudák měla vepředu...a mohli jsme všichni vyrazit na pláž...připadla jsem si jak tučňák a bylo v tom děsné horko:))ještě jsme dostali oranžová trika, aby nás poznali od ostatních jako začátečníků...bylo nás tam asi 40 a nějakých 6 instruktorů..každý dostal prkno a začal nácvik na pláži na sucho pěkně:))základní byl jak stát na prkně...si říkám to bude ještě dlouho než se na to aspoň postavím, mě bude stačit když na to budu ležet...tak jsme si zkoušeli vyskočení a tak...potom ke každému z nás došli a začali nám ty prkna přidělávat k noze...takovým dlouhým provázkem a na suchý zip to bylo...a  v ten moment mě poprvní napadlo, že to asi nebyl až tak dobrý nápad:))a poslali nás do vody...tak jako jo vyrazíme do vody...všude to vypadá tak jednoduše, prostě chytneš to prkno dáš to pod paži a běžíš...jako v těch filmech...a ejhle:))Terezka má krátké ruce nedá se to tam tak elegantně jako v tom filmu zde nastal první problém jak dostat prkno do vody...Tak nějak jsem ho tam dostala...voda má tak 17°C ale v tom neoprenu je to fajn ani zima nám nebyla...tak jsme byla ve vodě já aj prkno...museli jsme dostat prkno dál do vody to je celkem jasné..neohroženě jsme se všichni tedy vrhli do vln...a až potom si uvědomili jak jsou některé vlny obrovské, když jsem měla vodu všude...tehdy jsem ocenila to že máme přivázané to prkno k noze:))jednoduše si ho přitáhnete...

Další věc je dostat se na prkno...tož to se mi taky celkem podařilo a poprvní mě chytl instruktor(pěkný kluk:))a počkal na správný okamžik a pustil mě a jela jsem až skoro na břeh to bylo super...tak a zase zpátky přehopsat vlny...jo musíte nadskakovat a ne jenom stát jinak vás to vezme sebou ta vlna...jo ale to nám nikdo neřekl že jo:))tak šla vlna z ruk mi vypadlo to prkno a tehdy se zase ukázala špatná věc toho provázku, že šlo prkno a já chtě nechtě jela za ním:))pod vodou dobře jsem si lokla slané vody...ale tak nevadí jsem chytřejší musím držet prkno...Tak jsem opět vyrazila do vln...párkrát mě to zase smetlo, nebo jsme se smetli se sousedem aj to se nám občas stalo...jednou se mi podařilo aj svézt a potom jsem chtěla naskočit na vlnu...a asi jsem špatně naskočila...šla vlnu a převrátila mě aj s prknem že jsem letěla po hlavě dolů do vody a prkno bylo nade mnou nevěděla jsem kde je dole a kde je nahoře, dostala jsem slušnou ránu do hlavy a když jsem vyplavala nahoru a nadechla se vzduchu děkovala jsem bohu a to tam byla si metr a půl vody...hodinu jsem vyhekávala vodu z plic, nic jsem neviděla ani neslyšela..doběhl za mnou instruktor jestli jsem ok že to nevypadalo pěkně a já jako že jsem v pohodě jenom nic nevidím a neslyším tak se začal smát...byla jsem tak hotová že jsem toho ten den radši nechala..pokoušet štěstí dvakrát jsem nechtěla...tak jsem to prkno vyhodila na břeh a šla si pro certifikát, že jsem absolvovala první hodinu:))

Vrátila jsem ten neopren a natáhla se na pláž a na dvě hodinky si schrupla...bylo to náročné...velmi náročné, kdybych věděla co mě ale čeká ráno:))ale o tom později...Měli jsme v tom aj dva welcome drinky zadarmo tak jsme si dali vínečka a jenom si užívali na pláži tepla a slunka...a tehdy jsem poprvní viděla nádherný západ slunka nad mořem...v Řecku jsme byli na východní straně, tam jsme neviděli západ nikdy...a teďka krásně pomalu zapadalo...úplně jsem slyšela poslouchej až zasyčí...ještě se nám podařilo nacpat hnedka do prvního busu tak jsme byli brzo doma:))o tom jak jsem vypadala druhý den až příště:))¨